Arabský plnokrevník
Arabský plnokrevník je nejstarší a nejčistčí koňské plemeno a často je považován za nejkrásnějšího koně světa. Je to plemeno pečlivě šlechtěné po celá staletí.
Většina ušlechtilých koní na světě je zřejmě ovlivněná arabem. Je praotcem Anglického plnokrevníka, který ned svým předkem vyniká velikostí a rychlostí, ale nemůže se mu rovnyt odolností a životností.
Původ: Přestože byl po cešlá tisíciletí pečlivě šlechtěn, přesné údaje nemáme. Víme, že koně arabského typu žili na Arabském poloostrově již 2000-3000 let př. kr. Jako pouštní kmeny, snimiž žili, se i arabští koně dokonale přispůsobili drsnému prostředí, neboť měli velkou vytrvalost, netrpěli nemocemi a měli schopnost přežívat v krajních pdmínkách.
Základní údaje:
Výška: 144.2-152.5 cm
Zbarvení: Převážně ryzáci, bělouši, hnědáci a vraníci.
Povaha: Arabský kůň je temperamentní a odvážný, ale má zároveň mírnou a něžnou povahu, která způsobuje, že se dobře ovládá. Hříbata arabů jsou živá a zvídavá.
Využití: Vytrvalost, Arabské dostihy, přehlídky.

Border kolie

Border kolie

POPIS:
Border kolie je harmonických proporcí, ani těžkopádný, ani příliš lehký pes(výška v kohoutku u psů je 53 cm, u feny jen o málo menší, váha
asi 14 až 20
kg), s pevnou kostrou a silnými svaly. Středně velký pes obdélníkového formátu, širokou a hlubokou hrudí, krátkým závěsem. Hlava úměrné velikosti s poměrně širokou lebkou, přechod od čela k čumáku je jasně zřetelný. Čumák se směrem ke špičce zužuje, je přiměřeně krátký. Čenich nosu je černý, nozdry široké. Čelisti jsou silné, lícní kosti ploché, nikoli kulaté. Uši střední velikosti, vztyčené nebo polovztyčené a pohyblivé. Oválné oči má umístěné daleko od sebe. Ocas nízko nasazený, dobře osrstěný, dosahující alespoň k hleznům, na konci se točící nahoru, nesmí se zvedat nad úroveň hřbetu. Typický plíživý, velmi rychlý pohyb. Srst je rovná, přiléhající s rozvinutým základem. Dlouhá srst je na zadní straně předních tlap, na hrudi, krku, břiše a ocase. Zbarvení: různé, nejčastěji je rozšířené šedý s bílými známkami, bílá barva nesmí převládat.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 47,5 až 55 cm (ideálně 53 cm).Fenka je o málo menší, v kohoutku má 45 až 53,5 cm.
VÁHA:
V rozmezí 13,5 až 22,5 kg.
SRST:
Rovná, dlouhá.

Morgan

Morgan

Původ: USATyp: teplokrevníkKVH: 145 - 155 cmBarvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraník, plavák, palomino

HistorieMorgan má velmi zajímavou historii. Jeho předek je jediný hřebec neznámého původu Figur, později přejmenován na Justin Morgan. Tento hřebec měl v sobě krev anglického a arabského plnokrevníka, fríského koně a welšského koba. Měl velmi výrazné rysy, které předával všem svým potomkům a založil tak nové plemeno jménem morgan. Narodil se roku 1793 ve Springfieldu, měřil pouhých 140 cm, ale vyhrál všechny jezdecké i vozatajské soutěže, na které přišel.PovahaMorgan je velmi energické zvíře, je silný a vytrvalý. Někdy však bývá tvrdohlavý a potřebuje důkladný výcvik. Je také inteligentní a odvážný.KonstituceHlava je atraktivní, krk je svalnatý a mírně klenutý. Hrudník je široký, hřbet je krátký. Záď je rovná s vysoko nasazeným ocasem. Končetiny jsou pevné s nevýraznými klouby a dobrými kopyty.Morgani mají charakteristický postoj se zadními končetinami daleko za tělem.Srst může mít kteroukoli barvu kromě strakaté. V kohoutku dorůstají 145 - 155 cm.VyužitíMorgan je oblíbený rekreační kůň v USA. Je používán i v zápřeži a jezdeckých soutěžích. Využívá se také v chovu jiných plemen.

Velšský pony

Velšský pony

Velšský pony je v dnešní době chován ve čtyřech základních sekcích: Sekce A - velšský horský pony (welsh mountain pony), Sekce B - velšský pony (welsh pony), Sekce C - velšský pony v typu koba (welsh pony of cob type) a Sekce D - velšský kob (welsh cob). Pro jejich vysokou oblibu mezi chovateli byl ještě zaveden registr polokrevných velšanů - welsh part-bred, kde jsou zapisováni koně, kteří mají prokazateně min. 12,5% registrované velšské krve. Historicky nejstarší sekcí a vlastně základem pro všechny ostatní je velšský horský pony (tedy sekce A).
Původní domov Velšských horských pony byl v kopcích a údolích Walesu. Podmínky tam byly náročné, tvrdé zimy, chudá vegetace. Polodivoká stáda klisen a jejich hříbat chráněná jednotlivými hřebci se pohybovala v opuštěných krajích, lezla po kopcích, běhala po kamenech a spala ve sporé trávě pod stromy. Tento způsob existence utvářel během staletí velmi tvrdá a odolná zvířata, schopná přežít. Několikrát během historie byli tito koně ohroženi, například edikt panovníka Jindřícha VII, který nařizoval zabít všechny koně nižší než 15 pěstí (protože se nehodili pro armádu), velice snížil stavy. Přežila pouze zvířata ukrytá v nedostupných horách. V minulosti byli velští poníci používáni k mnoha účelům. Pracovali v dolech, soutěžili v lehké zápřeži, pomáhali na farmách a sloužili i jako koně poštovní. Jeden známý chovatel kdysi řekl: "Krev velšského horského ponyho v perfektním typu zlepší jakoukoli jinou rasu, do které bude přikřížena."

fríský kůň

Fríský kůň
Fríský kůň je 155 až 165 cm vysoký kůň pocházející z Nizozemí z provincie Friesland. Je krotký, energický, ochotný, pracovitý, věrný a citlivý. Frís je elegantní vraník s bohatou hřívou a ocasem. Bíle odznaky nejsou povoleny. Pouze malá hvězdička se může tolerovat. Má jemnou hlavu, dlouhý, vzpřímený a krásně klenutý krk. Nohy má kratší s bohatým rousem na spěnkách. Nápadné je držení těla. Frísani se využívají jako kočároví koně, ale jsou také vhodní pro vysokou drezurní školu. V klusu je kůň nápadný vysokou kolenní akcí. Fríský kůň je staré plemeno, které bylo používáno již před 3000 lety ve Starém Římě. Mechanizace zemědělství zapříčinila, že byl fríský kůň téměř vyhuben. Založení plemenné knihy v roce 1879 ho však zachránilo.

jorkšírský teriér

Jorkšír

Původní využití Yorkšírského teriéra nepatřilo právě k nejvznešenějším.11. stol. bylo toto plemeno chované anglickou chudinou a bylo primárně určeno k lovu krys, potkanů a králíků. Vyšlechtění malého a (přesto robustního) a velmi hbitého psíka mělo svůj důvod. V 11. stol. pro chudinu absolutní zákaz lovu a s ním i spojený zákaz chovu velkých loveckých psů. Z toho důvodu si vyšlechtili horníci z oblasti West Riding v hrabství Yorkshire vyhovujícího malého psíka. Na vzniku
jorkšírského teriéra se patrně podíleli nízkonozí skotští teriéři a maltézáček. Původní poslání yorkšírského teriéra nebylo právě lehké. Doprovázel horníky do šachet, kde působil jako krysař. Angličtí dělníci pořádali pro své psy
dokonce i zápasy s krysami. Koncem 19. stol. se však stal mazlíčkem dam z vyšší společnosti a byl povýšen na společenského psa. Toto využití mu zůstalo dodnes. Yorkšírský teriér je velmi milý a veselý pes. Oddanost ke svému pánovi hraničí až se závislostí. K ostatním lidem však bývá odměřený a ostražitý. Péče o jorkšírského teriéra spočívá hlavně v péči o srst, tu je třeba pravidelně česat a kartáčovat. Anglický název: Yorkshire Terrier

Zlatý retrívr

Zlatý retrívr

Český název: Zlatý retrívrAnglický název: Golden RetrieverHistorie plemeneZlatý retrívr byl vyšlechtěn kolem 19. století v Anglii především jako donašeč vodních ptáků. Šlechtěním se postupně vyvíjel pro různé účely, zejména jako hlídač a vodící pes. Velkou mírou je též určen pro život v rodinách a výstavy.PovahaZlatý retrívr je přátelský, mírný, přítulný, důvěřivý, v neposlední řadě poslušný. Je inteligentní a má vrozené vlohy pro plnění různých úkolů. Má schopnost získat si srdce lidí, velice trpělivý je k dětem.Popis Zlatého retrívraZlatý retrívr má souměrnou a vyváženou stavbu těla. Hlava a lebka je vyvážená. Stop je výrazný. Morda je silná, široká a hluboká, nos černý. Oči má tmavohnědé, posazené široko od sebe s tmavými očními linkami. Uši má středně velké, posazené zhruba v úrovni očí. Celkově vyvážené je jeho tělo, silná bedra, hluboký hrudník s dlouhými klenutými žebry, linie hřbetu je rovná. Zlatý retrívr má ocas posazený na úrovni zádi, dlouhý je zhruba k patám, konec ocasu se netočí. Tlapky Zlatého retrívra jsou okrouhlé, připomínají tlapky kočičí. Přední končetiny rovné a kolmo postavené. Zadní končetiny jsou silné, svalnaté, se správnou délkou holeně a dobře vyvinutým kyčelním kloubem. Chůze je lehká, elegantní s dlouhými kroky. Výška psa je v kohoutku 56-61 cm, fena 51-56 cm. Pes váží 26-36 kg. Srst je voděodolná, zvlněná. Odstín srsti zlatý nebo krémový v jakémkoliv odstínu, nikoliv však mahagonový. Povoleno je několik bílých chloupků na hrudi. Průměrná délka života Zlatého retrívra je 13 - 15 let.Plemenný standardPlemeno: FCI VII. - Retrívři, slídiči, vodní psi, sekce 1 - retrívři, s pracovní zkouškou, číslo standardu: 111/29.01.1999 UK.Základní péčeZlatý retrívr nepotřebuje žádnou mimořádnou péči. Chovatel musí zajistit psovi dostatek volného pohybu. Protože tento pes miluje vodu (neopomíjejme, že byl původně vyšlechtěn jako přinašeč vodního ptactva a aportér zvěře), měl by chovatel dbát na jeho základní potřebu a jeho vášeň uspokojit. Pravidelnou péči potřebuje srst Zlatého retrívra, kterou by měl chovatel minimálně 2x týdně kartáčovat, aby vyčesal odumřelé a ulomené chlupy. Nejprve však rukou odstraníme hrubé nečistoty, potom kartáčem se zakulacenými hroty nebo kartáčem z pravých štětin kartáčujeme. Kartáčujte směrem od hlavy po hřbet a na boky. Postupujte po směru srsti a proti němu. Prapory na předních končetinách vykartáčujte po směru růstu. Nakonec vykartáčujte ocas. Občas je potřeba zastřihávat srst mezi prsty na tlapkách. Zlatý retrívr potřebuje také pravidelně kontrolovat a čistit oči a ušní boltce. Pravidelně je též nutné kontrolovat chrup. Příliš dlouhé drápy je třeba zkrátit

Irský setr

Irský setr je svérázný , osobitý, atletický a velice kvalitní pes , s laskavým výrazem. Má značně vyvážené proporce. Svým temperamentem je horlivý a aktivní, pvahou pak inteligentní, laskavý a velmi loajální. Irský setr má na hlavě, předních stranách končetin a na konečcích ocasu srst krátkou a jemnou. Na ostatních místecj je srst dlouhá. Ocas je pokrytý třásněmi mírně dlouhých chlupů. Zbarvení je bohatě kaštanové,avšak bez stopy černé. Bílé zbarvení na hrudi, hrdle a prstech, nebo malá bílá hvězda na čele či úzký pruh nejsou příčinou diskvalifikace. Irský setr váží okolo 27 - 32 kg a měří okolo 55 - 67 cm. Co se týče údržby, potřebuje pravidelnou péči o srst. Dožívá se okolo 13 let.